Wednesday, January 6, 2016

Jaký byl?

 Jaký byl můj rok 2015?
Trochu mě mrzí, že jsem nedokázala překonat rok 2014. Čtu všude okolo sebe články jak byl rok 2015 nejlepším rokem života a u mě to tak nebylo, ale byl pro mě asi nejsilnější, co se pocitů a událostí týče.
Začalo to tak nějak zhurta. Probudila jsem se ze snu a zjistila, že je tady pololetí třetáku a hoří mi za zadkem. Celý leden jsem doslova hltala všemožné předměty a v průběhu písemek dojila odpovědi. Ale stihla jsem být na snad všech plesech v okolí, vypít (ani neodhaduju kolik litrů) vína. Uspořádala jsem společně s kamarádkou a její rodinou ples. Strávila jsem perfektní víkend na lomu se sněhem a farním plesem, kde jsme čekali hrozně dlouhé fronty a šťouchali se v řadě na vlek. V březnu se snad ani nic nedělo, nevidím žádné fotky. Asi jsem zase po večerech nasávala matematické vzorce a tvořila geniální taháky do fyziky. A v dubnu mi bylo 18. Neměla jsem řidičák, ale dostala jsem svoje vlastní auto, bylo to něco co neumím dost dobře popsat. Asi jako když vám rodiče poprvé dovolí se namalovat (většinou to přeženete, já jsem nemohla, ridičák jsem ještě neměla :D). Stihla jsem francouzský koncert s malou oslavou, ty nejlepší přání k narozeninám a tak nějak jsem měla úplně všechno. V tu chvíli už jsem měla zlomenou ruku a moc dobře jsem to věděla! Ha, teď to na sebe můžu prásknout. Takže když jsme následovně s mamkou, tetou a američankama odjížděly na roatrip do Budapešti měla jsem s sebou tu nejlepší sádru. Vtipkuju. Bylo to fakt na nic, protože pravačkou dělám všechno, nemohla jsem teď ani normální věci, natož tak dodělat ridičák. Takže jsem zažila nezapomenutelný roatrip a čtrnáct dnů se sádrou sádřičkou. Mimochodem, ruku jsem měla zlomenou od března, respektive malou zápěstní kůstku. Mám pocit, že tady začal teprve můj život (krom těch plesů, to jsem se cítila vždycky hrozně flawless). Všechno pokračovalo výletem do Polska, Osvětim. Jeden z nejlepších zážitků, celkově. Nikdy nezapomenu na tu atmosféru, jak jsem se tam cítila. Plynule na všechny ty pocity navázal náš Majáles. Když se řekne to slovo vybaví se mi pivo, hodně piva, na oblečení. (Ok, Majáles byl v květnu, nevadí :D). Každopádně vrhneme se na vodu. Tam jsem se těšila nejvíc z celého gymlu. Jelikož bydlíme u hranic se Slovenskem byla jsem odvařená už jen z toho, že pojedeme na Vltavu 8h v bude mé nadšení mírně uzemnilo, avšak, byl to další nezapomenutelný zážitek v obrovském stanu, zimě, dešti a na raftech. Mohli jsme být totální špíny, chodit na záchody krást toaleťák a vařit jídlo ve stanu. A po vodáku? Vysvědčení, propíchnutí nosu a hurá na tábor. Další z mých poprvé. Skautský tábor. Nezapomenutelných 17 dnů v obležení dětí, nové zážitky, zkušenosti, nekonečné záchvaty smíchy. Když jsem přijela, šekrábla špínu, zabila škvory, kteří se v intervalech vynořovali z mých věcí jsem začala pracovat. Tahle kapitola asi nepotřebuje komentář, výjimečně. Práce v pekárnách a následovně v restauraci byla rozhodně zážitek, který pomyslně zastrčím do přihrádky vyzkoušeno. Během srpna jsme objeli snad všechny koupaliště a přehrady, opalovali se a cachtali ve vodě. Viděla jsem Helenku se Sárkou. Na konci srpna jsme jeli do Dalešic na skok z mostu. Volně přecházíme do mé práce kde jsem chytila obrovský zánět do kloubu u palce (pořád tam je), takže moje noha byla vlastně tlapa. No a začal nám maturitní ročník, studená sprcha v podobě rozvrhu typu noční můra. Hodně jsme si vynahrazovaly prázdniny a chodily na různé party. A guess what? Udělala jsem řidičák, na počtvrté. Pán byl opravdu moc hodný a milý. Často na něj myslím, protože moje peněženku podojil moc hezky. Začalo období velkolepých výletů, projeli jsme 6 velkých rozhleden, 2 skály, lom a oblíbené části našeho kraje. Jo a byli jsme v Praze! Viděla jsem se s Eliškou <3 obešla plno neznámých míst, přejedla se indickou kuchyní a byla hrozně šťastná. Teď už snad zbývá jen zmínit přípravy na stužkovák a samotný večírek. Zařazuju do složky nikdy nezapomenu, protože to mělo neuvěřitelné kouzlo. Jen jsem se stihla ohlédnout a byly tady Vánoce a Silvestr.
Jaký vlastně byl? Neobyčejný.
Chtěla bych snad jen dopsat, že nezáleží jak velké věci žijete, ale na tom jak velký kus srdce do toho dáte.

(Následuje sestřih toho nejlepšího z nejlepšího v celé své kráse. Buďtě šťastní, veselí, mějte rádi svůj život, protože bez lásky to nejde)

výlet na rozhlednu Doubrava, konec listopadu, ale já jsem musela
 výlet na Lubnou, Suchá Loz
Javořina
 rozhledna Doubrava
 18
 farní ples v Olešnici
protože tak nějak bych celý rok popsala, byl hodně spontánní
lom Rasová
 Lopeník
 Mikulov
 popcorn a Čertovy skály
 tábor
 Jelenec a Javořina
 Čachtice a Čachtický hrad
 ostříhala jsem si vlasy
 pracovní selfíčka s pocitem bezmoci
 Vídeň 
 často jsem měla věci na háku
 dopěly jsme ve velké soběstačné ženy
 stužkovací večírek 
 piercing v nose
 na jaro byla tohle nejlepší aktivita ever
 Pulčínské skály
 Sárka, Helenka, Lucie, chybí mi!
 řidila jsem, velmi nejistě
 občas bylo potřeba uniknout z reality
 vyzkoušela jsem i práci v pekárnách
 tábor
 latríny, zrovna tady jsem si uvědomila kolik má Ábi fotek s toaleťákem
 první den školy
 když jsme s Danďourem našli lopuchy rostoucí na stromě
 S Karinkou jsme se koupali v noci na veřejném koupališti za bouřky bez plavek 

 často jsme měly problémy sami se sebou
 <3
 nebo jsme našli uprostřed noci chleba
 svůj zápal pro řízení nikdy nezahazuju, ať jde pěkně vidět
 Budapěšť
 retro párty v Ulitě, kde jsem strávila největší část roku
 Budapešť
 narozeninová party
 Polsko s Dandíkem a Petíkem
 jarní lom, možná spíš letní
 na střeše kostela
 vyzkoušely jsme i vlastní veganský stánek a bude další!
 zažila jsem bezkonkurenční Brno trip plný dýmení, povalování, pozdních snídaní, přežírání, nakupování a zvláštních debat
 zvaní na stužkáč ve stylu stavitelů
 oslavu Ulitého na kterou asi jen tam díky fotkám nezapomeneme
 plno 18kových oslav
 roztodivných kuchařských výtvorů 
koupání v Hluku
stužkáč
 voda v hvězdné sestavě
 koupání na konci září
výlety na přehradu v Luhačovicích
 často jsme měly ve všem nepořádek, a to nejen ve věcech
 sádrička <3
 doma jsem o Vánocích byla s bráchou a tak nějak si užívala, že je doma
Dalešice, někde v lese, u přehrady
 Praha <3
 rozhledna Vartovna
 Sindečka <3
 hráli jsme si jako správný pár
 Kára nám vařila krémové rizoto ve dvě ráno
 v prosinci jsem jezdila na kole
 Nový rok začal asi nějak takhle
 rozhledna Radošov
 zimní lom
 rozhledna Jelenec

Tímhle bych chtěl poděkovat všem, kteří dělají můj život tak neobyčejným. Mým spolužákům, kamarádům, nejlepším ženám v mém životě, nejlepšímu příteli a lidem, které jsem měla možnost poznat. Díky takovým lidem jste se teď právě dokochali, popřípadě utřeli slzy od smíchu, zjistili, že vlastně vypadáte pořád dost dobře, nebo jen zkontrolovali nepořádek ve svém pokoji a řekli si, že stále to může být horší. Děkuju, za všechno.

9 comments:

  1. Ty fotky jsou krásné, bláznivé, náhodné, veselé, zajímavé a zkrátka boží! :)
    Jinak se mi moc líbí, kolik věcí se snažíš zkoušet, jak píšeš ve svém shrnutí :)
    A hezký rok 2016!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dekuju <3 za krásnou reakci! Jsem moc rada, ze se takovy typ fotek lidem libi :)

      Delete
  2. Fotky sú krásne ! :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    ReplyDelete
  3. S pocity z celého jsem to měla naprosto stejně, bylo to jiné, připadala jsem si starší, ale nezapomenutelné to bylo tak i tak, hlavně z té tak nějak dospívající vyvíjející se jako člověk stránky.
    fotky božíííííííííí jste všichni cute <3

    ReplyDelete
    Replies
    1. Presne! Uplne jsem ucitila, ze jsem dospěla, vic se rozhoduju a vic delam takove ty dospelacke veci :D což se mi asi libi!

      Delete
  4. Naprsto skvělý článek, moc se ti povedl Peti:)
    A strašně krásné fotky, myslím, že sis rok užila:)
    A přeji ti hodně štěstí do nového roku a at je lepší!:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dekuju, tobe taky, to nejkrásnější <3

      Delete
  5. Anonymous21:04

    Moc jsem se tesila na tento clanek a nezklamal! Jsi uzasne inspirativni clovek, nechci opakovat fraze, ale i diky tobe a tvemu pristupu k zivotu, jsem se zamyslela, a zacala si uzivat kazdy den. Vzdyt se pokazde nemuseji delat veke plany, radovat se z malickosti, jako je zapad slunce nebo naopak z nejsilnejsich pocitu, jako je laska pritele a pratel je to nejkrasnejsi, co muze clovek prozivat.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jedno velke dekuju!
      Ani nevíš jak moc me tesi kdyz mi nekdo neco takového napíše. Zahřeje to u srdce, ze pomoci pouhých článku o mem zivote dělají někoho inspirovat. Moc si toho vážím <3 a dekuju za krásnou myšlenku :)

      Delete

thank you so much for your opinion.