Friday, May 1, 2015

Nothing to win and nothing left to lose.

Občas jsou tady chvíle kdy máte pocit, že kopnout do krabice je málo (jen tak pro úlevu, znáte to, a přitom si nejlíp minimálně skopnout palec). Pak do té krabice ani nekopnete a přijde něco tak neobyčejného, že chcete aby to nikdy neskončilo, občas se vám chce brečet štěstím. Pocity a emoce jsou úžasné, ale ještě úžasnější je celá ta pomíjivost. K takové myšlence mě dovedl film, který jsem nedávno viděla a o to se ráda podělím. 

Všichni co mě znají ví, že nad vším ráda a občas i s obrovským zapálením nad vším přemýšlím (dokážu to i dost přehnat). Imaginárně jsem se otočila zpátky a dívala se na své dětství a na to co pominulo, co mi z těch chvílí zůstalo až doteď. Posunula jsem se o pár let dál, i když nevylučuju, že když jsme s jednou z mých nejlepších kamarádek chytaly žížaly a housenky, že jsme myslely na to jak jednou budeme sedět ve stejné lavici ve škole a jíst si navzájem svačiny. Přišly další chvíle, které si už pamatuju. Přesně v té době kdy jsme hrály hry v mezipatře paneláku (byla to taková ta hra kdy vám ten druhý z různých potravin vymyslí tu největší pochutinku), to  jsem měla ten pocit, nedokázala jsem si představit, že se to rozpadne, že poznám někoho jiného. Naslibovaly jsme si hory doly, ale ty chvíle a pocity byly pryč, asi tak jako když odfouknete zrnka cukru ze stolu po tom co jste dopekli. Stejně tak nastala další etapa z které mám tolik silných vzpomínek a vtipných zážitků. Nikdy se mi z hlavy nevymaže kuře na mandarinkovém kompotu, spálené popcorny vyhozené z okna a "týnkovské" akce, v té době jsem si připadala vážně nesmrtelně a drsně, daleko víc, než když jsem si o pár let později koupila nelegálně alkohol. Chvíle nesmrtelnosti jsou už taky pryč, držely se mě no, do včerejška, ale o tom později. můj mozek by rád dál pokračoval, hrozně rád generuje všechny zlomové chvíle, ale i nezapomenutelné zážitky. Tím vším jsem chtěla jen naznačit, že i když některé pocity pominou pořád dělejte tak, aby jste si pak na ty chvíle s láskou a slzama smíchu vzpomenuli. 

Jinak se mám skvěle. Před měsícem mi bylo 18, takže už jsem velká holka. Dostala jsem tolik dechberoucích přání, dárků a všeho co jsem ani nečekala. Už se blížím ke konci autoškoly, tak snad brzo budu zase o něco víc nezávislá. Stihla jsem plno různých akcí, plno výletů, nákupů, nicnedělání, šití a učení. V jistých chvílích mi už tuhnul mozek. A poslední veselá neveselost, neodkládejte úrazy a bolest, pak se taky klidně může stát, že vám na chirurgii oznámí, že vaše ruka byla před měsícem asi zlomená. A tak skončil i můj pocit nesmrtelnosti.

Jako poslední část bych chtěla poděkovat všem lidem, které okolo sebe mám, díky, kterým se cítím neobyčejně. A tak jsem tady. Usměvavá, divná, černobílá, barevná, přemýšlející a možná i trochu polámaná.





11 comments:

  1. Hlavne nech si šťastná, to je dôležité.

    ReplyDelete
  2. Anonymous17:09

    Myslim, ze jedna selfie by stacila, zvlast kdyz jsou jak pres kopirak..

    ReplyDelete
    Replies
    1. Pointa nepochopena, ale v pohode...

      Delete
  3. Krásný článek, úplně jsem se začetla! :) to je fajn, že jsi zpátky, hlavně ať se ti ta ruka spraví ;) a užívej si osmnáctiny! těším se na další články!
    Young, wild and free

    ReplyDelete
  4. Ách Peťa. Si tak úžasná osobnosť. Aj vďaka tvojim slovám a tomu, ako vnímaš život som sa rozhodla tiež tak trochu zmeniť svoje myslenie a pod.. Viac sa tešiť z maličkostí a z takých "nesmrteľných" momentov. Stále to síce nie je ono a potrebovala by som taký podobný zlom ako v tvojom živote, keď si viac začala ŽIŤ. A hlavne takých ľudí, priateľov, akých okolo seba máš ty. A prosím píš a foť ďalej, lebo tvoje slová a fotky sú neobyčajné.
    A si krásna, veľmi ! :)

    ReplyDelete
  5. já bych s tebou chtěla sedět na nějaké střeše celou noc a jenom poslouchat všechny tvoje myšlenky, je toho tolik!!! <3

    ReplyDelete
  6. Anonymous11:17

    aký film to bol? :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Boyhood-chlapectvi :)

      Delete
  7. Anonymous21:30

    Petul !! Nice look ! Greetz Edwin.

    ReplyDelete
  8. Anonymous15:45

    Krasne napsano, clovek by mel zit naplno a tak aby niceho nelitoval a aby zazil co nejvic takovych momentu, na ktere muze pozdeji s laskou a usmevem vzpominat:)
    V lete se chystam do Budapeste, bylo by super, kdybys napsala clanek o tipech na vylet a vlastne o celem vyletu do ni:)

    ReplyDelete
  9. Krásné článek. Na těch fotkách ti to moc sluší!

    ReplyDelete

thank you so much for your opinion.