Sunday, March 29, 2015

Lover of the light.

Dlouho jsem se neozvala z prostých důvodů, času na klidné napsání článku je pořád málo. Před pár týdny jsem začala dělat ridičák, snažím se aby se ze mě ve škole nestal úplná odpad, trávím čas venku, tancuju, vařím trénuju, šermuju, chodím na rozličné akce a občas si odskočím i na táborovou schůzi. To všechno jsou věci, které mám ráda a nebo mě čekají a těším se na ně, každopádně se teď tak trochu ohlédneme pár týdnů zpátky. 
Měli jsme jarní prázdniny a tak nám bylo líto sedět doma na zadku (kdo by taky chtěl?). Proto jsme naplánovali naprosto spontánní trip do Brna, pak jsme snížili nároky a volba padla na Olomouc. Jelikož je to město, které celkem znám tak to byla o něco menší zábava se ztrácením. Po smíchy probrečené jízdě vlakem jsme se úspěšně vymotali z nádraží a pokračovali směr centrum. Prolezli pár antiků a brousili si zuby na první jídla. Výběr padl na Café Sant Angelo kde jsme ochutnali chai a karamelovo ořechový koláč, dokázala bych jich sníst hromady. Po snídaňce jsme pokračovali směrem na náměstí a už už mysleli na oběd. Na ten jsme zaběhli do nepálské restaurace a bohatě se najedli indicko nepálské kuchyně, byl to fakt foodgasm myslela jsem, že z toho jídla umřu, ach. Po tom všem následovala procházka, něco jako volno na trávení ať zase můžeme jíst. Vydali jsme se na můj povel směr jedno místo, které jsem měla vyhlédlé. Naprosto nečekaně to místo byla vojenská nemocnice, ale bylo to fajn, bavili jsme se, fotili, vysedávali a obdivovali samotné místo. Po téhle celkem vyčerpávající cestě se naše (moje) chutě dožadovaly dalšího nášupu. Na řadě byla bistrá káva, kde jsem svůj nenasytný žaludek naplnila cheesecakem a zamilovala si ty jejich krásné hrníčky. Teď by si asi normální člověk řekl, že jsme jeli domů. Ehm, omyl, ne nejeli. Následoval Jazz clu, který nás absolutně oslnil a dostal, včetně jejich domácích chipsů a interiéru. Ne, ještě pořád není konec, naše kroky zamířili na předposlední místo a to do ultra cool "špagetárny" pro take away špagety (ty jsme pak pěkně vidlácky snědli na nádraží, ale ještě mezitím nastala asi nevtipnější zastávka pro dorty v cukrárně, avšak díky něčí nehodě pro nás byla naprosto bizardní a smíchy přeplněná. Následoval už jen odjezd domů, tak moc se nám nechtělo.
Tímto bych chtěla poděkovat nejlepším kamarádkám a mému příteli (že to s náma vydržel). Bylo to naprosto skvělé, naplňující, obyčejně neobyčejné. Můžu říct, že je to další díl skládačky na kterou budu s láskou vzpomínat a těšit se na další zážitky.



















11 comments:

  1. Anonymous23:17

    miluju ! ♥ byl to úžasný den sluníčko, musíme něco takového zase podniknout :3

    ReplyDelete
  2. Achjo, všechna moje oblíbená místa v Ol. a ani na jednom jsem tě neviděla.

    ReplyDelete
  3. To je krásné :)))

    ReplyDelete
    Replies
    1. btw. po posledním víkendu miluju Olomouc

      Delete
  4. jeee, Peti, az tu zase budes, dej vedet, rada bych te videla! ,)

    ReplyDelete
  5. Muselo to být super! A ten poslední dort, ach!

    ReplyDelete
  6. To nejlepší na konec, co! :D

    ReplyDelete
  7. Tak! Tyto fotky jsou naprosto skvělé! Celý výlet vypadá jako jeden velký ráj, museli jste si to všichni skvěle užít! Přítel je statečný, že takhle vyrazil v dámském obklopení...nebo vlastně...řekla bych, že mu to ale vůbec nevadilo :D :-)
    a fotky jídla..hmm kdybych si musela jen jediné vybrat, asi by mi přeskočilo :D

    ReplyDelete
  8. I dont understand anything but welcome back.

    ReplyDelete
  9. I dont understand anything but welcome back.

    ReplyDelete

thank you so much for your opinion.